Poohlédnutí za letním táborem 2015

Cítím se vyčerpaná z celého táborového klání, ale spát mi ani trošku nejde. Hlava ví, že přichází realita a musím se probrat, ale tělo nechce z dětské říše. Je strašně těžké pohltit a zpracovat všechny emoce, které mi předešlý týden prosákly tělo a mysl. Cítím se zmačkaná a než to všechno ze mne vyprchá (než se to vše přemění ve vzpomínky), chtěla bych se podělit…

Každodenní program na letošním táboře byl opravdu nabitý. Počasí nám opět víc než přálo, a tak jsme museli prokládat hry řáděním v bazéně. První dva dny jsme se hledali, děti si zvykaly a i my museli akceptovat jejich určitý režim a krůček po krůčku si je „zpracovávat“. Úterní den byl opravdu velice náročný. Ne nadarmo se říká, že třetí den je krize. Vysoké teploty napomáhaly nezvladatelnosti dětí a my museli sáhnout po razantních opatřeních. Večer jsme na poradě všichni seděli se sklopenýma očima a nikdo neměl snad sílu ani mluvit. Vzduch se nehýbal, energie v těle každého z nás byla vyčerpána a duše byla bolavá. Nikdo nevěděl, co se zítra bude dít, jen jsme se tajně modlili, aby si to děti nekazily, aby s námi pokračovaly dál a užívaly si programu připraveného jen a jen pro ně. Probuzení středečním budíčkem bylo pro každého generála velmi příjemnou fackou. Bylo vidět, že i ta nejmenší prťata umí přemýšlet o slovech, která říkají „buď si to můžeš zkazit anebo poposedni a užívej si to“. Od středečního dne nás děti braly s sebou do své říše – prožívaly scénky, doplňovaly, smály se a do všeho šly totálně po hlavě. Mým snem už od loňského roku bylo uspořádat večerní program, který děti pohladí. A dnes, dnes opravdu byl jejich den a šli jsme do toho. Hvězdnou bránou se vzbuzené děti přesunuly do planety, kde se nacházel strom splněných přání. Měla jsem tu možnost být u toho, kdy děti přicházely s otevřenou pusou, plné úžasu a věřte mi, že bylo těžké jim vůbec říct, o co jde. Byly opravdu jinde… Snily si. Znějící hudba jedinečné Enyi, blikající záře jednotlivých světel, vanoucí vítr a vzduch provoněný blížící se bouřkou dokázal nemožné. Doteď vidím ty kukuče dětí, to nadšení a úžas, opravdu velmi silný pocit. I já sama s ostatními vedoucími jsme si potom lehli pod náš strom a nechali do sebe sršet tu neuvěřitelnou energii tohoto kouzelného večera. Následující den děti ještě více vytvářely opravdový svět hvězdné brány. Večer při vaření půlnočního guláše jsme za plápolání ohně s dětmi rekapitulovali jednotlivé dny. Měli byste je slyšet… Nebudu a ani nechci je opakovat, opět si je ukládám jako drahokam vzpomínek uložený v plamenech plápolajícího ohně. A když se ptaly děti mě na to, co se mi tu líbilo, mohu zopakovat: Jejich jiskřivé oči, jejich radost, nadšení, popletení a fantazie, které dokážou z nás dospělých udělat znovu malé děti. Dokážou nás vtáhnout do děje a dokážou ho s námi přepisovat přesně tak, jak tok jejich myšlenek proudí. A přesně proto tu jsem.

Samotné dění Vám jistě všichni už povyprávěli. Já bych Vám všem chtěla moc a moc poděkovat za důvěru a možnost být součástí skvělého kolektivu dětí, neuvěřitelných situací (dobrých i „zlých“), a tak jako loňský rok budu doufat, že se opět uvidíme. Neznám větší „vypláchnutí“ od reality a každý z Vašich prcků mě nutí dál a dál přemýšlet o tom, jak to tady všechno je. Moc se těším na nový začátek cvičení, protože právě tímto táborem se ty moje žížalky spojily a nás s Pepínem rozhodně čeká přesilovka J

Krásný zbytek léta a moc děkuji dětem i Vám za pocit „být opravdu šťastná“.

Janík

Mrkněte, opravdu to nemělo chybu: https://youtu.be/xmZdOXaCvaE

PS: více fotek naleznete v průběhu srpna v galerii